EIBENTÁL

rum. Eibenthal (z něm.), maď. Tisafa, čes. též Tisové údolí

Eibenthal (400 m n.m.) je jedna z českých vesnic založených českými kolonisty v Rumunsku počátkem 19. století. Dodnes zde žije asi 300 českých obyvatel a také několik rumunských rodin. Společně se sousední vsí Baia Nouă (Nové Doly nebo Ujbánie) tvoří v současné době největší českou komunitu v Rumunsku.

Své německé jméno dostala podle někdejších rozsáhlých porostů tisu, které již však dnes téměř zcela vymizely. Obec leží pouhých 6 km od Dunaje, respektive přehrady Železná vrata,
která zde tvoří přirozenou hranici se Srbskem. Nejbližší město Oršova (asi 15 tis. obyvatel) je vzdáleno 40km. Vesnice se rozkládá v malebném úzkém údolí říčky Tisovice, které je ohraničené strmými stráněmi a táhne se směrem nahoru až k dolům Baia Nouă.

Český jazyk je zde na poměrně dobré úrovni a ve většině rodin je používán jako jazyk mateřský. Je však obohacen mnoha rumunismy, vzniklými jak překladem tak přímým převzetím a oproti současné češtině také mnoha archaickými výrazy, dnes již u nás nepoužívanými.

Historie obce

V roce 1718 byla po rakousko-turecké válce přidělena oblast Banátu Rakouské monarchii, později za Rakouska-Uherska se dostala pod správu Uher. Protože to byla hraniční provincie, kterou bylo v případě nebezpečí třeba bránit, byla masivně kolonizována.
    Do Eibenthalu přišli čeští osadníci z Plzeňska, Klatovska, Čáslavska a Berounska v takzvané druhé vlně kolonizace v letech 1826-1827. Doma prodali své veškeré statky a vydali se na strastiplnou cestu z Vídně po Dunaji až ke Staré Moldavě (Moldova Veche). Odtud byli povozy přepravováni až na místo určení.
    Od přesídlení si slibovali zlepšení svých životních podmínek, byly jim totiž nabídnuty skvělé výhody: 10 let osvobození od služby v zemské obraně, 10 let daňových prázdnin a k tomu navíc zdarma obilí, dříví na stavbu domků a každé rodině 12 jiter půdy. Mnohé z těchto podmínek nebyly dodrženy, většina slibované obdělávatelné půdy byla například ještě zalesněná. Protože však přistěhovalci neměli finance na cestu zpátky, museli se s novou situací vyrovnat, postavit nové domy, vykácet lesy a přeměnit je v pastviny a pole.
    Samotný Eibenthal se několikrát stěhoval, první vesnice se rozkládala na kopci nad polohou té dnešní. Poté, co došly zásoby podzemní vody, se postupně přesunula až do údolí Tisovice.
    V roce 1912 zde byl vystavěn římskokatolický kostel, který je zasvěcen Sv.Janu Nepomuckému. Momentálně zde působí farář Václav Mašek, který v roce 2002 obdržel cenu Jana Masaryka za dlouholetou záslužnou práci pro krajany.
    Do roku 2006 bylo mnoho místních obyvatel zaměstnáno v Baia Nouă v dole na antracit. Po havárii v srpnu 2006, kdy zde po sesuvu půdy v šachtě zahynuli dva horníci, byl však důl uzavřen a dnes je zde většina lidí bez práce.
    Ještě v roce 1934 zde žilo 600 obyvatel, dnes již jen okolo 300 a další odcházejí za prací do měst, do ČR a do dalších zemí.

Čeština

Česky se ve vesnici s většinou lidí domluvíte bez problémů. Český jazyk je zde na poměrně dobré úrovni. Rozdíly oproti češtině v ČR jsou dány třemi faktory:

díky omezenému množství kontaktů je zde menší slovní zásoba
v jazyce se udrželo mnoho archaismů, které už se v ČR používají nanejvýš knižně
do jazyka proniká mnoho rumunismů, jak přebíráním slov, tak překladem.

převzato z www.eibenthal.eu