O nás
Je na čase se také trochu představit...
zleva: Štěpán Slaný, Jan Duben, Tibi Pospíšil
Štěpán Slaný
Jak jsem se dostal do Banátu: „Poprvé jsem do Eibenthalu a vůbec celé oblasti Banátu zavítal v roce 2007, kdy jsem přijel na "běžnou" rodinnou návštěvu. (pochází odtud totiž celá jedna větev rodiny mé přítelkyně)...neznalý poměrů, kvalit a množství místních pálenek jsem vzal za vděk doprovod Tíbí Pospíšila, který se mě sám od sebe ujal a seznamoval s vesnicí a životem krajanů v ní. Po pár dnech strávených ve zdejším přátelském a ojedinělém prostředí jsem tak odjížděl s pocitem, že kromě své zmiňované přítelkyně jsem si zamiloval i Banát :)
Po příjezdu do vlasti jsem začínal stále více cítit potřebu začít se nějak aktivně podílet na pomoci této oblasti, která po uzavření antracitových dolů a s tím spojeným úbytkem pracovních míst začala strádat. S Tíbím jsme komunikovali přes internet a pak jsem do plánů zapojil i Honzu, mého nejlepšího kamaráda, kterému, ač v Banátu nikdy nebyl, stačilo u piva vidět pár fotek, aby na spolupráci kývnul. Stali se tak z nás tři společníci, kteří koncem roku 2008 koupili domeček, kam Vás nyní srdečně zveme.
- Narozen: 1983 Česká Lípa
- Oblíbené pití: pivo
- Jídlo: typické české
- Film: na filmy nemám moc času, ale jednou mě zaujal Battle Royal
- Kniha: Atlas
- Aktivity: extraligový hráč florbalu a reprezentant ČR
- Zájmy: florbal, turistika a extrémní pochody, focení
-
Já průvodce:
- Průvodcovské motto: „nepůjdeme tudy?“
- Oblíbené tempo: svižné
- Velikost bot: 10
- Nosnost: do 60 kg živé váhy nebo 110 kg tekuté váhy.
Jan Duben
Jak jsem se dostal do Banátu: „Se Štěpánem jsme kamarádi z dob, kdy se základní škola lámala ve školu střední. Často jsme za tu dobu řešili u piva otázky od globalizace přes oteplování až po výkony sportovců na nejrůznějších kolbištích. Jednou, když jsme měli zrovna všechno vyřešeno, mi Štěpán ukázal fotky z dovolené a představil nápad jaký tam s Tíbím (kterého mi ukázal na fotce taky) vymysleli. Šlo o koupi domečku na Eibenthale s vizí malého penzionku. Nevím, jestli to bylo barvitým vyprávěním nebo foťákem s vysokým rozlišením, ale byl jsem tak unešen, že v únoru 2009 jsem jel poprvé tam, kde už jsem měl kus nemovitosti:). Když jsme pak v dubnu 2009 společně se Štěpánem a Tíbím rekonstruovali baráček, náš vyprahlý zrak spočinul na vedlejší stodole …. No a tak se stalo, že Vás rovněž zveme do stylové hospody!
- Narozen: 1982 Česká Lípa
- Oblíbené pití: dvě piva a pak ještě jedno.
- Jídlo: špagety
- Film: Žhavé výstřely, Bláznivá střela
- Kniha: Kniha džunglí
- Aktivity: Sport – házená, cyklistika, beach volejbal, běžky.
- Zájmy: ušlechtilé
-
Já průvodce
- Průvodcovské motto: Tady to znám. Tady jsem byl asi milionkrát.
- Oblíbené tempo: dle profilu a předchozího večeru
- Velikost bot: 9
- Nosnost: od prázdného sudu po úplnou ženu.
Tiberiu Iosif Pospíšil
Jak jsem se dostal do Banátu: „Jsem se tu narodil“ Jinak Štěpána jsem potkal v létě 2007, v hospodě na Krajánku. Byl trochu mimo, tak jsem ho vzal na deco pálenky a další den ho protáhnul vesnicí. Docela jsme si rozuměli, a jak jsme si tak povídali, napadlo nás zkusit otevřít penzionek. Sehnali se peníze, vybral jsem a koupil na Eibenthale domek a v únoru se na něj kluci přijeli podívat. Seznámil jsem se s Honzou, a protože nešlo nic dělat, vymysleli jsme naší první společnou akci: pochod do Bígru a zpátky ve vysokém sněhu. Odešli jsme za tmy, ušli kolem 40 km, přišli za tmy a myslím, že na tomhle „výletě“ jsme si začali věřit, že všechno bude fungovat. V dubnu mi pak kluci přijeli pomoct s opravami na domku, a když jsme u práce odpočívali, napadlo nás udělat hospodu ze staré stodoly. V červnu už přijeli první turisté, za rok v červnu první škola a příští červen se těšíme na Vás!
- Narozen:1989 Eibenthal
- Oblíbené pití: pivo
- Jídlo: to co ulovím
- Film: national geografic
- Kniha: Tibi nemá na knížky čas
- Aktivity: průvodce, lovec všeho možného
- Zájmy: příroda, myslivost
-
Já průvodce
- Průvodcovské motto: Už tam budeme, je to tady za tím kopcem.
- Oblíbené tempo: strojové
- Velikost bot: 11
- Nosnost: jeden medvěd až jako medvěd
Bavíme-li se ale o nás, pak musíme zmínit celou řadu jmen: bez Gustýny a Robiho by nefungovala hospoda a bez Aloise a Visketa bychom nezvládli zajistit expedice, akce a festivaly tak dobře, jak proběhly. Bez Jeníka by hospoda U Medvěda nebyla tak krásně dřevěná, bez Dědkových by nikdy nebyla Anetka a bez Anetky bychom tu nepsali o Banátu. Bez Stóži by nebyl Banát nikým tak milován a bez Doudy bychom se vydali na pospas bankám. Bez Řeha, Michala a Jirky by nenakouklo do Banátu tolik dětí školou povinných a bez Ajťáka by školou povinné banátské děti hleděly na vypnuté počítače.
A bez pochopení Anetky, Verči, Rominy a našich rodičů bychom seděli doma na prdeli. :) Děkujeme všem. :)